Ahoj, tak já si vždy hrozně moc přála holčičku. Když jsem byla poprvé těhotná a dozvěděla jsem se že to bude kluk tak jsem i tak byla štastná. Trošičku mě to zklamalo, ale ten pocit zklamání jsem pocítila asi prvních sekund.Pak jsem byla štastná za zdravého chlapečka a těšila jsem se až se narodí. Jen jsem chodila a přišlo mě že je strašně moc krásnýho oblečení pro holky a pro kluky nic moc .
Podruhé když jsem otěhotněla jsem si sice přála zase holčičku, ale už né tak intenzivně. Bylo mě to tak celkem jedno.Sice jsem si říkala že by to bylo fajn mít páreček, ale na kluka už zase máme oblečení a vlastně všechno .
Už tenkrát jsem si říkala, že i kdyby to byl zase kluk určitě třetí pokus o holčičku nechci. Prostě jsem to brala tak jak to příjde. No a máme 8 měsíční holčičku. A miluju obě děti stejně a ani bez jednoho si nedokážu už život představit. Určitě žádné neupřednostnuju jen proto že jsem po něm víc toužila.
Pokud porovnám chování, tak Terezka je na mě hroznej závisláček, to Patriček takovej nikdy nebyl. A věř mi že to někdy není opravdu vůbec příjemný. To mi manžel vždycky řekne-no uživej si to je to přece tvoje vysněná holčička…