Já jsem si už od děcka hrozně přála chlapečka, i jméno jsem pro něj měla vymyšlený už od dětství. A sen se mi splnil, první dítě je opravdu syn srdce. Hned po jeho narození, ještě na porodním sále jsem prohlásila, že bych moc chtěla ještě jednoho chlapečka. A mám ho srdce. Pro hodně lidí v mém okolí to byl „zase kluk“ , ale já byla a jsem šťastná, že starší syn má brášku, 2 kluci jsou prostě super! A nesouhlasím, že pro holky je víc hezkého oblečení, já se naopak vždycky vyžívala v nákupech pro mé 2 klučíky.
No a pak jsem najednou čekala třetí dítko a to mi poprvé bylo opravdu jedno, jestli to je holčička nebo chlapeček. Říkala jsem si, že holčička by byla fajn, byla by to změna, ale zase představa tří princátek se mi líbila taky moc. Prostě bylo mi to fuk, těšila jsem se na miminko.
Narodila se nám holčička a já jsem dneska za ni neskutečně vděčná a šťastná, přestože to byl ze začátku pro mě docela šok, neuměla jsem si to s holčičkou představit. Je to po těch dvou klučinách fakt jiné a přiznám se, že mě ta holčička i dost změnila, nikdy jsem na to nebyla, ale teď se neuvěřitelně vyžívám v šatičkách, sukýnkách, sponečkách…
No prostě suma sumárum, podle mě je nejúžasnější kombinace 2 kluci + holčička !
A kdo je nejhodnější? Ještě to moc nemůžu posuzovat, holčička má 8 měsíců, každopádně je z těch tří nejukřičenější, no prostě ženská .
Jo a ovlivnit jsem se to určitě nesnažila, měli jsme s otěhotněním problémy, takže já byla ráda, že jsem vůbec otěhotněla .
Mmch. hrozně, ale fakt hrozně moc mě vytáčelo, když si u třetího prcka lidi mysleli, že čekáme třetí jenom kvůli tomu, že máme 2 kluky a když se ptali, jestli to bude „konečně ta holčička“. Za tuhle otázku jsem v těhu málem vraždila . Nebo i teď, když mě někdo potká s kočárkem a vidí holčičku, tak prohlásí, že nám to vyšlo . Na to vždycky odpovím, že ano, vyšlo nám to, máme zdravé dítě… a že nám to vyšlo 3×.