Malá byla šílený savec, bez dudlíku ani ránu. Pak měla dudlíků několik, dávala si je do „kabelky“, schovávala si je v odrážedle (takové autíčko, co mělo „kufr“ pod sedadlem). Ve dvou letech jsme byli na Mikulášské besídce, strašně to prožívala, dudlík měla s sebou a hodila je čertovi do pytle (přitom se mě křečovitě držela kolem krku). A rázem bylo po dudlíku! Několikrát ho ještě vzpomněla a řekla „čertovi do pytle!“ a tím to skončilo
Nebyl to můj nápad, Mikulášovi dává dudlík víc dětí. Taky jsem slyšela ve svém okolí, že třeba dudlík hodili do moře, ze skály na dovolené, odnesli společně do popelnice nebo darovali miminku. Prostě nějaký významný předěl.
A dcera mluvila a jezdila na odrážedle s dudlíkem a vůbec mi to divné nepřišlo dance