Založila jsem toto téma, protože budu moc ráda za jakékoliv vaše názory a poznatky. Jsem z toho už totiž docela dost zoufalá... Syn (v březnu mu budou 4 roky) začal v průběhu léta hrozně každého "hlídat". Nejdřív jsem tomu nepřikládala moc důležitosti a říkala si, že to brzy samo odezní. Ale naopak je to čím dál horší. Nejčastější dotaz je "Kam jdeš". A samozřejmě mě stále pronásleduje a chodí za mnou (v rámci jednoho pokoje). Poslední dny se už dokonce ani nechce koupat, když jsem chtěla vyhodit sestřičky plínku jen za dveře koupelny, málem z vany vyskočil. Máme mezonet a do patra v žádném případě samozřejmě jít nemůžu (ač bych se vrátila během 15 sekund), prostě spustí hysterický záchvat. Na druhou stranu nemá problém, abych ho pro danou věc poslala a on mi ji přinesl (tj. on se může vzdálit ode mě ale nikoliv já od něj). Úplně stejně se chová i když je u babičky (pronásleduje babičku) a ve školce, kde zase pronásleduje učitelku (ta ho už nazývá osobním strážcem). Když je doma táta, tak mi "dovolí", abych si třeba aspoň došla k pračce pro prádlo atd (ale to zas jako ostříš hlídá tátu). K babičce jezdí rád a i rád chodí do školky, tam žádný problém např. s loučením není. Hrozný je samozřejmě i večerní usínání, protože musím být celou dobu u něj (nemůžu mu jít např. ani dolít vodu). Už mě to hrozně vyčerpává, psychicky. Hlavně když máme ještě rok a půl sestřičku - jenže se u nás vše točí kolem našeho bodyguarda a sestřička v tom neustálém stresu spíš tak nějak proplouvá a přizpůsobuje se... Jakékoliv nápady, co s tím? Jinak mám pocit, že snad skončím v Bohnicích