Kdybyste se mě zeptali kdykoli před otěhotněním, řekla bych, že radši holčičku – chtěla jsem, aby se jmenovala po mojí máti, a měla jsem pocit, že to s ní lépe zvládnu než s klukem… Ale ve chvíli, kdy jsem se dozvěděla, že jsem v tom, zjistila jsem, že mi to je úplně fuk. (Nikdy jsem to lidem nevěřila, když říkali, že to je jedno, říkala jsem si, každej chce nějaký pohlaví víc – ale mně to fakt taky bylo jedno.) Zkraje jsem si myslela, že to bude kluk, a až do porodu jsme neměli jistotu… ale když už se narodila, tak jsem ráda, že je to holka :)
A muž se pak taky přiznal, že kdyby si v obchodě musel vybrat, jestli jít nakupovat dítě do růžovýho, nebo do modrýho oddělení, že by šel asi taky do růžovýho ;)
Ale myslím, že u případnýho druhýho to bude zase stejný: přát si teď můžeme cokoli, ale až budu v očekávání, zase nám to bude fuk