Reakce na [150697]:ahoj,napisu ti strucne muj pribeh.kdyz mi bylo 17 tak jsem zacla zit s
klukem o kterem jsem si myslela ze jet nejlepsi na svete.Procitla jsem az po 2 letech
mlaceni,urazeni a ponizovani.Nebudu do podrbna popisovat co mi vsechno delal,bylo to jak
z hororu.Po dvou letech jsem otehotnela a ani to mu nezabránilo aby me byl.Moji rodiče
ovsem co mi dela vedeli,ale delali jako by nic.Nechtela jsem se vdavat,ale tchyne
zpacifikovala synatak,ze jsem nakonec musela.Vdavala jsem se ve4. mesici a byla jsem sama
modrina.Byla to jenom komedie pro nej a jeho rodice.Dite jsem pres to co se mi delo v
poradku donosila a narodila se mi krasna holcicka.Ikdyz jsem byla na vsechno sama,protoze
jeho nejakej urvanej parchant nezajimal(jeho slova)tak jsem se snazila o malou se staret
co nejlepe.Tenhle muj teror trval 11 let.11 let jsem zila ve strachu co bude az prijde z
prace domu.Odejit jsem se bala,nemela jsem kam a hlavne mi vyhrozoval,ze kdyz odejdu
ublizi tem co mi pomuzou.Nechtela jsem,aby mel nekdo kvuli me problemi.Vedela jsem ceho
je schopny.Pak jsem zmenila zamestnani a seznamila se s pani,ktrea me seznamila se svym
synem.Okamzite jsem se zamilovala.Na druhem rande mi nabidl abych se i s dcerou k nemu a
jeho rodicum prestehovala.Najednou jsem na to nebyla sama,ikdyz mi pomohli cizi lidi a ne
vlastni rodina.Po dalsi hadce(tekla i krev)jsem sla druhy den k lekari a na policii.Tam
jsem vse nahlasila.Nabidli mi ochranu a ja se odstehovala k priteli.Mela jsem hrozny
strach z toho co bude. Dcera byla tenkrat u mych rodicu.On tam jel,protoze si myslel,ze
tam budu i ja.Chtel mi malou vzit,ale nastesti jsem presvedcila mamku,aby mu ji nedavala.
Jeste nekolik dnu me bombardoval sms a vyhruznyma telefonatama.Mama se mnou nemluvila,
protoze jsem si nasla chlapa a tim rozvratila rodinu.Trvalo to 3 mesice nez to pochopila.
Ja podala zadost o rozvod a pochopila,jak jsem byla hloupa.Byvaly nikomu nic neudelal.
Drzel me vyhruzkama u sebe,protoze vedel jak se ho bojim.2mesice po mem odchodu jsem
zjistila,ze me 5 let podvadel.Bylo mi z toho vseho na nic.Davam si zavinu jak jsem byla
hloupa a zkazola jsem zivot sobe i dceri.Ta ma ADHD coz je nejenom vrozene(stres v
tehotenstvi),ale i sobe protoze i po 4.letech nejsem uplne psychicky v pohode.S pritelem
jsem porad spolu a mame 4.mesicni holcicku. Stale spatne spim,mam strach jit do mesta
abych jeho nebo nekoho z jeho rodiny nepotkala,ale snazim se uz kvuli holkam fungovat.
Nikdy si neodpustim,ze jsem to vubec dovolila.On mi ublizil tak moc jak chlap muze zene
ublizit.Doufam,ze se jednou bude smazit v pekleVer,ze bude lip a ono opravdu bude.Ja
taky verila...A hlavne bud rada,ze mas rodice,kteri ti pomuzou.Ikdyz to bude tezky.Ja je
nemela.Dceru mi sice pohlidali kdyz jsem potrebovala,ale me nepomohli.I ted se snima
nebavim,protoze mi davaji za vinu sve problemi za ktere nemuzu.Jeste ze mam chlapa na
ktereho se muzu spolehnout,a ktery mi moc pomaha.Obdivuju ho,protoze to semnou nema
jednoduche,moje neduvera a strach me nekdy uplne muci,ale on dela ze se nic nedeje.
Jsem mu za to vdecna.Drzim palce